Hatred [Is love] - 2.DÍL

20. února 2014 v 14:42 | PaJaN
Title: Hatred [Is love]
By: *pk123*
Part: 2

Kurzíva = minulost
Slzy mi stékaly po tvářích. Seděla jsem v pokoji v našem společném bytě. Začínám si vzpomínat na ty chvíle, kdy byl ještě mým přítelem, byl mým vším, co jsem měla a co jsem si vždy přála. Ty doby, kdy jsem pro něj byla vším, už skončily, a já stále čekám na to, kdy bude zase tím mým přítelem, který by neublížil ani mouše. Proč v něm teď vidím jen to zlé?
Vždy jsem ho posuzovala za ty nejhorší věci a nevím za co. V ruce jsem právě držela fotku, která byla vyfocená přesně den předtím, než odjel do ciziny, a vůbec den předtím, než se celkově změnil. Jeho úsměv přímo hřál a jeho objetí bylo stále příjemné.

"Dověděl jsem se, že jsi byla s Danem!" šeptl u snídaně a pevně stiskl hrnek s kávou. "Strávila jsi s ním prý noc!" Už téměř křičel a já pevně sevřela víčka.
"Byla jsem s ním jen na kávě, nic víc se mezi námi nestalo," šeptala jsem se stále přivřenými víčky.
"Sotva někam odjedu, ty se plazíš se všemi z našeho okolí. Co to je za vztah? Když dívka není oddaná svému klukovi!" zakřičel a s plnou silou shodil hrnek s kávou na zem, až se roztříštil na milión kousků, asi tak se právě cítilo moje srdce, roztříštěné na milión malých kousíčků.
"Do večera mě nepostrádej, jdu si něco vyřídit." Pobral kabát a vyšel ven z našeho bytu.

Právě jsem si to uvědomila, to já jsem vinná, to já Louise změnila jen jednou blbou schůzkou.
"Sandro, kde jsi, miláčku?" slyšela jsem ode dveří.
Poznala jsem Louisův chraptivý hlas. Zvedla jsem se a vyšla z pokoje.
"Louisi?" Vešla jsem do rozsvícené koupelny s nadějí, že tam bude Louis.
Co jsem právě viděla, bych ráda neviděla, Louis stál u umyvadla a umýval si ruce, které měl celé od krve, celé umyvadlo bylo od krve.
"Louisi, co jsi dělal? Proboha," rozběhla jsem se k Louisovi, který měl v paži ošklivou ránu.
"Sandro, jak to, že ještě nespíš," procedil mezi zuby a sykl bolestí.
"Co jsi dělal? Kdo tě zranil?" strachovala jsem se o něj ještě víc.
"Já se tě ptal, proč ještě nespíš!" vykřikl a plnou silou do mě vrazil, až jsem odletěla do nedalekého rohu koupelny. Pomalu jsem přestala vnímat okolí a ucítila jsem jen temnotu a hrobové ticho.

Ucítila jsem teplý dech na mém krku. Naskočila mi husí kůže, a to mě právě probudilo. Letmé polibky na mém krku byly velice příjemné. S trhnutím jsem se otočila. Vedle mě ležel Louis s jeho krásným úsměvem na tváři.
Na tu hádku, která proběhla ráno, si ani nevzpomínám, jakmile se to stalo, šla jsem si odpočinout.
"Miláčku, jak to, že spíš, jsou teprve dvě odpoledne a ty nám spinkáš, broučku," pošimrá mě na nose a na témže místě mě políbí.
"Kde jsi byl? Měla jsem o tebe strach," šeptala jsem a pomalu se zvedla z vyhřáté postele.
"Byl jsem si vyřídit účty," podíval se na mě a následně se podíval na protější stěnu.
"A s kým?... Jestli se mohu zeptat."
"S Danem." Jakmile to jméno vyslovil, zatrnulo mi.


Ahoj, hlásím se vám s novým dílem. Tentokrát je trochu o minulosti a o minulosti ještě bude. Doufám, že se vám tento díl líbil a prosím zanechte hvězdičky a popřípadě nějakou tu kritiku. *pk123*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.