Reality or dream - 2. DÍL

7. září 2013 v 13:26 | PaJaN |  Reality or Dream

Title: Reality or Dream
By: Kačíí
Part: 2
Doporučuje! PaJaN


V ten stejný okamžik se trhnutím probudila jiná dívka ze své noční můry. Udýchaná seděla na posteli a snažila si vzpomenout, co se jí zdálo.
Neposedné pramínky hnědých vlasů, které jí spadly do obličeje, rychle zastrčila za ucho.
Byl to jen sen, opakovala si pořád pro sebe, jen zlý sen…
Vystrašené dívce se zdála opět noční můra. Bylo to už po několikáté, co se jí nějaká zdála. Nejsou však stejné, každou noc se jí zdá jinačí. Někdy se i bojí usnout, protože ví, že se uprostřed noci probudí hrůzou.
Byla vyklepaná a na rukách měla husí kůži. Dobře věděla, že to byl jen hloupý sen, ale i přesto měla strach. Po několika minutách sebeuklidňování, se odvážila kouknout na hodiny. Bylo půl třetí v noci a na stáváni do školy bylo ještě celkem brzy.
Znovu si lehla a snažila se nemyslet na onen sen, co se jí před několika minutami zdál. Přikrývku se zakryla až ke krku a snažila se znovu usnout. Podařilo se jí to.
Ráno ji vzbudil budík a ona vstala. Jako každý den provedla ranní hygienu.
Pomalým krokem ještě v pyžamu, které tvořilo tičko s krátkými kraťásky, přešla k oknu a roztáhla závěsy jemně fialkové barvy. Ihned ji oslnilo jasné sluneční světlo. Chvíli stála v záři slunce a nechala, aby jeho paprsky rozehřály její kůži.
Rozhodla se vzít si krátké riflové kraťásky a modrobíle pruhované tričko s tmavě modrým sáčkem. Ještě jednou se koukla na sebe do zrcadla a přejela kartáčem své lesklé vlasy a spletla si je do volného copu.
Někdo zazvonil u vchodových dveří, a dívka proto popadla malý batůžek a vyrazila po schodech ze svého pokoje.
U dveří stála její nejlepší kamarádka Jane. Hnědovláska si ještě skočila do kuchyně pro koláčky na snídani. Hbitě si je zabalila do batůžku. Do ruky si vzala jablko z misky na kuchyňské lince. A vrátila se zpět Jane. Za okamžik se ozvalo klapnutí dveří.
Její kamarádka Jane stála opřená o plot u domu.
"Ahoj, kde vězíš?" volala na hnědovlásku středně vysoká blondýnka.
"Vždyť už jdu," zavolala na ni Isabella. "Ahoj," dodala ještě, když došla až k Jane a objala ji na přivítanou.
Jane a Isabella spolu kamarádí už od školky, je to taková nerozlučná dvojka.
"Tak co, jak jde život?" zeptala se blondýnka cestou do školy.
"Dneska hrůza. Zase jsem špatně spala," postěžovala si hnědovláska a s chutí kousla do červenajícího jablka z domu a vychutnávala si jeho sladkou chuť.
"Zase noční můry? Jestli se týkaly školy, tak to jsme dvě. Mám z ní hrůzu pořád," zasmála se Jane a naschvál se jemně otřepala.
"Naštěstí školní rok už je téměř u konce, takže za chvíli budu moct říct sbohem učení a školo, vítejte prázdniny a nicnedělání," zajásala blondýnka.
Dokonce i Belle se trochu zvedly koutky rtů. Jane byla jediná, kdo Isabellu v posledních dnech dokázal opravdu rozesmát.
Ke škole dorazily včas. Ihned se k nim připojilo pár kamarádek a kamarádů ze třídy.
"Co jsi si udělala s vlasy, Em?" zeptala se Bella, jakmile mezi ostatními zahlédla malou blondýnku s perfektním smyslem pro módu.
"Rozhodla jsem se, že to zkusím na krátko. Nelíbí se ti to?" zeptala se opatrně Emily.
"Ne, právě naopak. Moc ti to sluší.." pochválila Bell Emilyn nový sestřih.
Isabella měla pravdu, malé blondýnce to opravdu moc slušelo. Krátké vlasy perfektně sestříhané. Nesmírně jí to seklo.
"Děkuji," ozvala se Em.
"Bell, když se v létě stěhujete do Londýna, přestoupíš tam i na školu?" zeptal se vedle ní Tom. Černovlasý vysoký kluk člen fotbalového družstva.
"Myslím, že to nebude třeba, vždyť je Londýn jen pár minut odtud," mile mu odpověděla a hned si všimla, jak se mu ulevilo. Ona byla taky ráda, že se nebude muset loučit.
"Tak to je super, ale stejně mi budeš chybět," uznala Jane.
"Mohli bychom jít do třídy, abychom nepřišli pozdě," zavelela Isabella. Celá skupina zamířila přímo do školy.
Na parkovišti před školou stálo stříbrné auto. Bella jen protočila očima, když ho uviděla. Patřilo totiž jejímu bývalému. Byly časy, kdy byly spolu v tom autě u lesa a muchlovali se tam. Teď už je to všechno pryč. Nevycházelo jim to a on navíc pořád hodně cestuje.
Bruneta rychle zahnala vystupující vzpomínky a dále to neřešila. V klidu prošla kolem auta a hlavně se modlila, aby nenarazila jeho majitele.
"Dneska ti to sluší, kotě," zaslechla Bella za zády, když vcházela do dveří školy. Okamžitě sebou trhla a prudce se otočila.
PS: Tak tu máte druhý díl. Přečetli jste si ho nebo jste skočili rovnou sem.Tak či onak pokud se vám to líbilo mohli by jste zanechat hvězdičku či komentář..
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 annee56 annee56 | 8. září 2013 v 11:07 | Reagovat

Si uplna spisovatelka. Ctu dal

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.