One Day I'll Get You - 1.DÍL

27. srpna 2013 v 15:11 | PaJaN |  One Day I'll Get You



Title: One day I'll get you
By: PaJaN
Part: 1

Opatrně jsem našlapoval po cestě. Věděl jsem, že mě nikdo neuvidím, ale nebyl jsem si tím tak jistý. Nohami jsem opět prohrábl hromádku listí, které se vznesly do vzduchu a potom opět pomalu klesly k zemi.
Zahlédl jsem ho, dům, který mě doprovázel celým životem. Od raného dětství až po mou smrt.
Prohlédl jsem si ho pořádně. Teď po těch staletí mi můj dům připomínal, jako kdyby byl spíš z nějakého hororu. Prasklá okna, vyražené dveře a stromy okolo domu oschlé.
Od své smrti jsem na toto místo nezamířil, bál jsem se tam jít nechtěl jsem si vzpomenout na minulost, kterou jsem tam prožil.
Celá staletí jsem bloudil po parku, protože jsem nemohl přijít na to, proč jsem na zemi i když jsem už mezi mrtvými.
Znovu jsem se odhodlal jít a vkročit do toho domu. Zkusil jsem strhnout odlupující barvu, jenže jsem jen zašmátral rukou nic jsem necítil. Mé nohy se zdáli skutečné, jenže mé ruce vypovídali o tom, že jsem duch.
Dřevěné schody, které vedli do prvního patra tohohle zchátralého domu. Byly tak rozbité, že jsem se bál jít nahoru.
Chtěl jsem se dotknout zábradlí, které bylo hned vedle schodů, jenže jsem ucítil… nic. Cítil jsem prázdnotu; žádné známky toho, že bych se něčeho dřevěného dotknout.
Snažil jsem se vyjít co nejrychleji nahoru, jenže jsem byl opatrný aby se nějaký schod pode mnou nepropadl. Nemohu si stále zvyknout na to, že jsem neviditelný člověk, kterého nikdo nevidí a nikdo ani nezahlédne.

Vstoupil jsem do otevřených dveří, které směřovaly do nějakého pokoje. Uprostřed pokoje byla postel, jenže to moc nevypadalo, že by to byla postel. Peřina byla roztrhaná a polštář, který zaujímal většinou místo na kraji postele, nikde nebyl.
Prohrabal jsem stůl, který stál pod vyskleným oknem. Našel jsem zvláštní knížku. Došlo mi, že to je deník a uchopil jsem ho pevně do ruky. Snažil jsem si sednout na postel, jenže jsem spadl na zem. Úspěšně jsem se tedy přesunul na koberec, který tak zdaleka koberec nebyl.
Otevřel jsem deník a konečně uviděl to jméno, moje jméno, které jsem neznal už celé roky.
"Harry Styles," šeptl jsem. Nemohl jsem uvěřit, že jsem promluvil, ale ani jsem nemohl uvěřit, jak se můj hlas změnil. Byl chraplavý a dost hluboký. Možná kvůli tomu, že jsem tu celou dobu nedokázal promluvit.
Znovu jsem přejel po mém jméně a musel jsem se pousmát, nebo to byl aspoň pokus o úsměv.
Otočil jsem stránku a začal číst svůj první zápis.

Pozn. Autorky: Moje děsivá tvorba :DDD Komentujte a nejdřív zítra se pokusím o další díl :) PaJaN

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nicole Nicole | E-mail | Web | 28. srpna 2013 v 10:30 | Reagovat

Páni! To je naprosto perfektní! Prosím další :'333

2 Lizouš :* Lizouš :* | Web | 28. srpna 2013 v 17:00 | Reagovat

Wow.. Vážně vypadá zajímavě! ;)) Prosím další! ;))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.